Sbor dobrovolných hasičů Podolí Sbor dobrovolných hasičů Podolí



Historie

Z nejstarší historie Spolku dobrovolných hasičů

Cesta k založení spolku
Oslava padesátého výročí činnosti sboru

Cesta k založení spolku

  V roce 2005 si naše obec ve vší skromnosti připomíná 125. výročí založení Spolku dobrovolných hasičů, nejstaršího spolku, který byl v obci založen. Ten zde prožil mnohá slavná období, přežil i svoje hubená léta a bez přerušení činnosti působí do dnešních dnů.
  Následující text je jen marginálií k brožuře vydané ke 100. výročí trvání spolku v roce 1980. Jejím autorem je dnes nejstarší člen spolku pan Miloslav Skotal, který zde bezesporu vyčerpávajícím způsobem, krok za krokem, zaznamenal historii spolku jehož krédem bylo pomáhat spoluobčanům ve chvílích ohrožení jejich života a majetku.
  O tom jak se tuto myšlenku dařilo v průběhu let naplňovat, svědčí Protokolární knihy spolku, z nichž nejstarší dochovala záznamy od roku 1888.
  Širší historické souvislosti k činnosti spolku poskytují publikace Statek sv. Petra v Brně od kněze Jana Tenory a Hasičská kronika, vydaná v roce 1898 a věnovaná 50letému jubileu požehnané vlády Jeho Veličenstva císaře a Jeho Milosti krále Františka Josefa I. Titus Krška, autor této vskutku reprezentativní publikace představil na 628 stranách hasičské spolky působící tehdy na území Moravy a Slezska a jejich poslání, které mělo sloužit "Bohu ku cti a bližnímu ku pomoci".

  Od doby kdy člověk poznal oheň, učinil s ním mnoho nejrůznějších zkušeností. Ty potom výstižně shrnul do přísloví, ve kterém tento živel označil jako dobrého sluhu, ale zlého pána. Ve chvílích kdy se oheň stal v důsledku válečných událostí, neopatrností člověka, úderem blesku nebo rukou žháře "zlým pánem", poznávali postižení, jak nepatrný je jedinec, který se chce tomuto živlu postavit. Současně si uvědomovali, že neštěstí jednoho, je zpravidla pohromou pro celé společenství žijící v blízkém sousedství.
  Proto na příhodných místech, především však uprostřed obce "na návsi", byly budovány vodní nádrže, ve kterých se o vodu dělila hejna hus a kačen s pomocnou rukou sousedů zasahujících při požáru. Část z nich zpravidla nosila, v čem se dalo, k ohni vodu, jiní strhávali nejblíže stojící stavení, aby zabránili dalšímu rozšíření požáru. S rostoucím počtem obyvatel sice přibývalo těch co mohli pomáhat, ale houstnoucí zástavba dávala ohni větší možnost, aby podporován větrem zachvátil celou obec.
  Před založením hasičských spolků, se při boji s ohněm sice vžila určitá pravidla, ale při vlastním zásahu bylo stále nutné sázet na odhodlání a pomoc sousedů:
  "…při hašení v obcích venkovských byl první osobou obecní kovář a ve městě kominický neb zámečnický mistr; tolikéž při tom zdatně působil i policajt, který až do roku 1850 vedle poboční zbraně též i lískovku nositi směl, a touto sotva při ohni jen ukazoval, nýbrž úřední moc svou hned vykonával.
  Vypukl-li oheň, bylo první věcí zvonění na poplach, hulákání a křik: Hoří! Bylo-li to v noci, bylo tlučeno na okna i kamením, vše běželo k požářišti ustrašené jako ve válce, když nepřítel pronásleduje voje a jde každému o to, by aspoň život zachránil. Kdo stál v cestě, byl odstrčen anebo povalen třeba i do příkopu, zachráněný předmět sebe drahocennější, odkopnul se stranou.
  V té době vykonávaly v městech záchranné práce řemeslnické cechy, jež mívaly také své vlastní trhací nářadí".

  Ani obce patřící kapitule nebyly tohoto nebezpečí ušetřeny. Proto vrchnost neustále nabádala k opatrnosti a již v roce 1671 nařídila, aby si každá obec pořídila železný hák a žebříky. I přes tato opatření docházelo dále k požárům. Jen v Podolí to bylo v roce 1671, 1673, 1685, 1693, 1726, 1727, 1772, 1805, 1840, 1858, 1877 a to byly do této statistiky zahrnuty jen ty větší. Za všechny neblahé události stačí připomenout důsledky třicetileté války. V dokumentech kapituly sv. Petra se v letech 1630 a 1631 uvádí "…že Podolí a zároveň jiné vesnice jsou skoro celé spáleny, jakoby z kořeny vyvráceny, vyloupeny a zničeny".
  Jiný velký požár, způsobený pravděpodobně neopatrností, zničil 14. května 1805 až na tři stavení prakticky celou ulici Dědina, tehdy nejbohatší část obce. V roce 1840 byly následky ještě horší, velkým požárem bylo tehdy zasaženo 55 stavení.
  Obec také občas potrápil i druhý nebezpečný živel, voda. Kapitulní archiv uchovává dokumenty o velké vodě z roku 1883, která napáchala v obci a na Pindulce takové škody, že plnila agendu úřadu ještě v následujících letech.
  Vzhledem k tomu, že požáry ničily i majetek spoluobčanů budovaný po několik generací, byla snaha příčinu požáru vyšetřit a viníka pro výstrahu všem ostatním přísně potrestat. Pro nápravu provinilců všeho druhu sloužilo na Petrově vězení nazývané "džbán". V těžších případech dojednala kapitula uvržení viníka do žaláře na Špilberku. Stalo se tak i tehdy "…když v roce 1701 vyšel z hospody v Praci oheň, dán byl hospodský na Špilberk a teprve po několika týdnech pod jistými podmínkami byl propuštěn. Když někdo zavinil, že vyšel v obcích oheň, samy obce na vrchnost naléhaly, aby byl potrestán tak, aby se musil z obce vystěhovati".
  Nebezpečí požáru bylo velmi vysoké i proto, že stavení byla dřevěná a krytá doškovou střechou (na pohlednici Podolí vydané okolo roku 1900 je vidět řada domů pokrytých "dochem", viz třetí strana obálky).
  Následky požárů byly pro postižené hrozivé a proto prosili vrchnost "…o dříví na stavení a slámu na došky, protože neměli kam by hlavy sklonili, o pomoc na živobytí, o obilí na setí, za odpuštění platů, za prominutí roboty. A vrchnost pomáhala dřívím, pokud sama měla, dávala zejména každému pohořelému 200 i 300 cihel nebo tolik, kolik kdo potřeboval na komíny, darovávala nebo půjčovala obilí, odpouštěla na nějaký čas úrok i robotu".
  Zlé zkušenosti a velké materiální škody, které po sobě požáry zanechaly vedly městská a obecní zastupitelstva k tomu, aby v případě nutnosti bylo proti ohni postupováno s nejvyšší účinností.
  Základním opatřením bylo vypracování tzv. "Pořádku", který vymezil úkoly a koordinoval součinnost zasahujících proti požáru. Počátky zavádění těchto opatření se datují k roku 1750. Příkladem je "Pořádek, který na pád vyniknoucího ohně v Městys Jimramově pozorován a zachován býti má", vydal v roce 1802 majitel panství Antonín hrabě z Belcredi.
  Tento obsáhlý pořádek o deseti bodech je podrobnou instrukcí, jak postupovat od okamžiku zpozorování ohně, přes jeho likvidaci až po založení tzv. "kasy ohně", ze které by se financovaly náklady na pořízení potřebného nářadí a vyplácely odměny pro ty, jenž se na zásahu proti ohni podíleli. I když by si každý z deseti bodů pro svoji preciznost sdělení a krásu jazyka zasloužil publikování i na tomto místě, vybíráme doslovnou citaci prvního a šestého bodu:
    1. Ony soused neb obyvatel, u kterého by oheň vynikl, zavázán jest pod přísným trestem, bez prodlení, hluk neb povyk učiniti, obzvláště nočního času jeho čtyři nejbližší sousedy vzbuditi, a od téhož hluku dříve nepřestati, dokudž nevidí, že již některé lide povyk rozšiřují a více lidu k pomocy svolávají
    6. Aby pak při vzniknutí ohně jedenkaždý svou povinnost věděl, tak se následující pořádek ustanovuje, dle kterého se jedenkaždý bedlivě zachovati musí:
    a) k řízení stříkače se poukazují: Franz Vařák, Ignác Kyšperský jeho zeť a Josef Buchta, zámečník.
    b) k vezení stříkače a pumpování vody auřad městský vymezuje 16 nádeníků a jiných statečných lidu, kteří, když oheň vyjde, ihned k stříkači se sejíti a k místu, pokudž blízké jest, ho vézti musejí.
    c) zedníci, řezníci a kožešníci žebříky, ševci a kováři háky hned jak hluk vznikne, k místu nebezpečí přinésti musejí.
    d) tesaři, stolaři, koláři, bednáři a mlynáři každý s kladní sekerou se najíti nechají, aby na pád potřeby k odkrývání a boření stavení potřebováni býti mohly.
    e) tkalci, krejčí a všichni ostatní obyvatelé s čeledí, každý s putnou naplněnou vodou k ohni pospíšejí a tou k udušení ohně nejpotřebnější potřebou a nejpilněji zaopatřovati musejí.
  Začátek i konec textu "Pořádku" jednoznačně upozorňuje, že kdyby "…jedenkaždý obyvatel své povinnosti neučinil, sám sobě připíše, když příkladně potrestán bude".
  Na kapitulním statku v Podolí podobný dokument není znám, ale o pozornosti, kterou kapitula věnovala svému majetku svědčí smlouva z roku 1732, kterou si "…Vysoceslavná kapitula na Petrově v královském městě Brně najala paní Evu Orellovou, měšťanku v Brně, za kominici a to tak, že má nechat od svých tovaryšů pečlivě vymetat veškeré komíny na panství v panských budovách a to v Podolí v pivovaru, dvoře, hospodě, palírně a u prachaře, a to v zimě každé 4 týdny a v létě každých 6 týdnů, aby pro jejich nedbalost nevznikla žádná škoda …".
  První hasičské spolky se začaly ve větších městech zakládat po roce 1860 a později, na základě zákona vydaného v roce 1873 i na úrovni obcí. V Podolí je zaznamenána první zmínka o hasičích v roce 1879 v souvislosti se zakoupením přenosné ruční stříkačky a 80 m hadic, které byly předány skupině osmnácti dobrovolníků. Ti v roce 1880 vytvořili první členskou základnu "Dobrovolného hasičského spolku v Podolí u Brna".   Pod stanovy spolku, které byly vypracovány 21. listopadu 1881, se podepsali Matouš Drlík, Jan Sanitrák, Martin Zeman, František Drlík, Jílijí Liškutin, František Macháček jako starosta, Ján Müller, Antonín Ambros a Tomáš Kepák.
  Stanovy byly na c. k. místodržitelství schváleny 29. prosince 1881. Jejich text tvoří 6 kapitol o celkovém počtu 22 paragrafů, ze kterých se mimo jiné můžeme dozvědět že:
- spolek ten se zřizuje, aby při požárech v Podolí a blízkých osadách uspořádaným spoluúčinkováním život a majetek občanů chránil - každý úd (člen) se zavazuje, rukou dáním veliteli sboru, svědomitému plnění všech stanovami a řádem hasičským jemu vytknutých povinností, k poslušnosti svých představených a potvrditi slib tento, vlastoručním podpisem v knize k účelu tomu zavedené - údové jsou čestní, činní a přispívající - činní údové roztříděni jsou na dva hlavní odbory a sice: lezci a stříkačníci, jimž náleží bezprostřední práce při ohni - velitele, podvelitele a dva náčelníky volí valná hromada všech činných údů spolku (tento paragraf měl později sehrát významnou úlohu při politickém nátlaku na členy výboru spolku) - každý člen jest povinen, k požáru se spolkem se dostaviti. Vyjmuti jsou ti, jichž majetek jest ohrožen buď blízkým sousedstvím ohně, neb směrem větru - cvičení odbývá se všeobecné a sborové. Všeobecné cvičení odbývá se dvakrát za rok s veškerými stroji hasičskými - činní údové mají právo nositi při cvičeních a požárech přilbici, pás s ruční sekyrkou, provazem na pásu atd. Velitel, podvelitel a náčelníci nosí mimo to zvláštní trubky - kdo se při požáru zvláště vyznamená dojde veřejné pochvaly a při zachraňování života lidského bude podle poměrů k zvláštnímu vyznamenání státním úřadům odporučen
  Dobrovolný hasičský spolek v Podolí u Brna tímto dokumentem, požehnaným i státní správou, nastoupil cestu na které si předsevzal stát bližnímu ku pomoci a chránit jeho život a majetek.

        Připravil Jiří Čalkovský
Nahoru

 

Oslava padesátého výročí činnosti sboru

  Dochované Protokolární knihy hasičského spolku v Podolí nabízí něco více než dokument o jeho činnosti. Z dnešního pohledu jsou spolu s Kronikou školy a Protokolárními knihami Sokola hodnotným pramenem pro poznání života předchozích generací. Tento text však chce popsat jen významné okamžiky, kterými se do historie obce zapsali místní hasiči.
  Určitým mezníkem byla oslava 50. výročí působení spolku uspořádaná v Podolí 27. července 1930 a spojená se slavností Župního zájezdu hasičské župy brněnské bratra Bohumila Šťastného č. XVI, kterého se zúčastnily sbory Podolí, Líšeň, Bedřichovice, Velatice, Horákov a další. Z bohatého programu, který započal budíčkem již v šest hodin ráno, stojí zmínit průvod k pomníku padlých v I. světové válce, předání motorové stříkačky podolskému sboru, konání slavnostní valné hromady, poplachové cvičení při kterém znázorněn bude výbuch a požár kina, záchranné práce samaritánských sborů a vyznamenání zasloužilých členů.
  Významnou roli v průběhu slavnosti sehrála budova sokolovny otevřená v roce 1926 a ve které bylo od roku 1928 provozováno kino. Zde, před plným sálem vystoupil řídící učitel místní školy a vzdělavatel hasičského spolku Alois Vašíček. Výběr z jeho projevu ponecháváme bez jazykové úpravy:
  "…před půl stoletím vznikl v naší osadě spolek, jehož 50letá práce má býti dnes oceněna. Byl to sbor dobrovolných hasičů. Nehlučně vstoupil do středu jiných spolků, které tehdy v krajině naší již trvaly. Shromáždil kolem sebe nemnoho uvědomělých občanů a vytkl si cíl, jehož plnění vyžaduje obětavého a neúnavného nadšení a předpokládá vytrvalost neocenitelnou.
  Bylo to 13. června 1879, kdy stalo se v obecním úřadě zdejším usnesení, aby založen byl místní sbor hasičský, což se také uskutečnilo již roku následujícího. Sbor čítal 18 členů, kteří s pravým pochopením a nadšením chopili se práce. V krátké poměrně době pořízeny byly stejnokroje, výzbroj, žebře, pochodně a jiné potřeby hasičské obec opatřila a darovala sboru stříkačku. Ta byla ruční i byl k ní zakoupen ku snadnější dopravě čtyřkolový vozík. Činní členové tohoto prvního sboru cvičili z počátku každodenně, pak když dosáhli potřebného stupně výcviku, třikrát týdně. Již roku 1883 v září konáno bylo zde první veřejné cvičení, při němž byly zastoupeny také sbory Líšeň, Slavkov a Královo Pole. Jiných sborů v té době v okolí našem nebylo.
  Množství různých sdružení vytvořilo se v našem národním životě od těch dob. Všechna vyžadovala mnoho píle a trpělivosti. Žádnému však nebylo dáno do vínku tolik ústrků a přehlížení, překážek a protivenství jako právě hasičstvu. Ale sbor měl to štěstí, že vždy, když prožíval kritické chvíle, našli se rozvážní mužové, jimž podařilo se jako dobrým kormidelníkům proplouti nebezpečným úskalím. V dýmu, ohni a v nebezpečí pracoval po 50 let svého trvání při 94 požárech větších a 4 menších, pro záchranu svých spoluobčanů, na umírnění zla, bídy a neštěstí. Pětkrát zúčastnil se záchranných prací při povodních, hlavně v roce 1883.
  Památným dnem mimo dneška zůstane nám 23. červen 1901. Toho dne odbýval se zde župní sjezd, při němž zastoupeno bylo 35 sborů. Toho dne oslaveno také bylo 20leté trvání sboru spojené s okrskovým cvičením, kterého se činně zúčastnily 4 sbory. Šest bratří hasičů obdrželo záslužné medaile za 10letou službu. Jest sice úkol dobrovolného hasiče tak vznešený, že vnějších ozdob a vyznamenání za svou práci nepotřebuje a ve své skromnosti ani nežádá, nicméně jest to pěkný zvyk, který se dosud zachovává.
  Oslava 25. trvání byla 15. července 1906, při níž obdrželi čestné medaile bratři Ševčík Tomáš a Mazel Petr.
  Slavnost 30. trvání byla 24. července 1910. Vyznamenáni byli bratři Švábenský Josef a opětně Ševčík Tomáš.
  Čtyřicáté trvání oslaveno 1. srpna 1920. Toho dne bylo zde okrskové cvičení, kterého se zúčastnilo 11 sborů. Vyznamenán byl bratr Dresler Antonín za 30letou činnost ve sboru a jako zbrojmistrovi vyslovena mu byla zvláštní pochvala. Čestnými členy za dlouholeté a blahodárné působení ve sboru jmenováni byli bratři Drlík Romuald, Ševčík Tomáš a Mazel Petr.
  Pokud se týče technického výcviku, zacházení se stroji, dovednosti, atd. dostalo se bratřím zdejšího sboru při veřejných cvičeních, která konána byla v místě každého roku a dvakrát v Bedřichovicích, plného uznání, neboť všichni činní členové (snad až na výjimky), pilně a radostně cvičení svá navštěvují a tudíž se všemi výkony hasičskými jsou náležitě obeznámeni. Oběma náčelníkům, jak dřívějšímu dlouholetému bratru Janovi Čalkovskému, tak i nynějšímu bratru Antonínovi Jílkovi patří za obezřetné vedení sboru vřelý dík.
  Inventář je od začátku až podnes v dobrém stavu. Nová čtyřkolová stříkačka byla zakoupena v roce 1888 od firmy Smejkal v Praze, o šest let později od téže firmy zakoupen hydrofor, (pozn.: zařízení na přečerpávání vody ze vzdáleného zdroje ke stříkačce) ostatní potřeby byly v různých letech postupně zřizovány dle toho, jak bylo třeba. Roku 1922 zakoupen byl mechanický žebř a letos došlo konečně na přání všeho členstva ku zakoupení nové motorové stříkačky od firmy Hrček-Neugebauer. Stalo se to hlavně proto, že rozloha místní obce toho vyžaduje, aby usnadněna byla práce členstvu při čerpání vody a že sbor nemůže jinak než pokračovati s duchem času.
  Vedle praktického výcviku staral se sbor zdejší také o duševní vzdělání svého členstva. Hned v roce 1911 založen byl přednáškový odbor. Do něho zvolení bratři Klimeš, Březa a Dresler Jakub uspořádali v místě i okolí několik zdařilých a poučných přednášek o úkolech hasičstva. Téhož roku založena byla také knihovna čítající hned z počátku 240 svazků sboru většinou darovaných. Na výstavě hospodářsko-živnostensko-průmyslové v Podolí obdržela knihovna ta čestný diplom. Od roku 1918 spojena byla po předchozím dohodnutí s knihovnou sokolskou, zůstává však i nadále majetkem sboru.
  Stav pokladny je vždy celkem dobrý a hospodaření s penězi rozumné. Samozřejmo, že při větším vydání i hotovost v pokladně se ztenčila, ano že sbor octl se někdy i pasivním, vždy nalezen byl vhodný zase pramen k sanaci. Pořádány byly zábavy, plesy, výlety, kinematografická představení atd. Nicméně přece přistoupil sbor směle ke koupi nové motorové stříkačky i bude nucen potřebný ještě obnos výpůjčkou si opatřiti. Chvályhodné jest, že sbor, ačkoliv nikdy nemá a neměl nazbyt, přece hleděl vždy pomoci tam, kde bylo pomoci nezbytně třeba: pohořelým, povodní postiženým, a různým fondům. Dary byly sice malé, ale z lásky dané.
  Kázeň ve sboru - dík energickému náčelnictvu - byla vždy, pokud paměť naše sahá, dobrá a členové se jí ochotně podrobovali, vědouce, že láska k bližnímu jest věcí citu, ale práce, že vyžaduje rozum, poslušnost, pořádek a tuhou kázeň. Nikdy a nikde nevystoupil sbor na veřejnost za mizerný groš nebo za tělesný požitek na oslavu osob, které nemají s hasičstvím nic společného, tím méně nějakých zásluh o hasičství, o obec nebo národ.
  Sbor bude se snažiti, aby měl v obci dobrý zvuk a pěknou pověst a aby všichni bratři žili skutečně mezi sebou v bratrské lásce a svornosti, úctě a obětavosti, ale i v nutné kázni
".
  Závěrem byli přítomní seznámeni s některými statistickými daty, která mimo jiné uvedla, že za dobu svého působení se ve sboru vystřídalo 181 činných členů. Šest z nich položilo svoje životy na bojištích I. světové války a jejich památka byla uctěna pochodem k pomníku padlých.
  Vyvrcholením dne bylo společné cvičení hasičů a samaritánů při výbuchu a požáru kina, kdy se pozornost přítomných opět upřela na budovu sokolovny. Celá akce byla velmi pečlivě sledována, její průběh kriticky hodnocen a uveřejněn v profesním časopisu Český hasič, kde se můžeme mimo jiné dočíst: "… posudek odborníků je celkem příznivý, leč ale hned po ohlášení vypuknutí ohně měla býti první snaha vniknouti dovnitř kina. Nebylo totiž zřetelně vidět, že by byli hasiči do kina vnikli, spíše jsme tam viděli samaritány. Také první výstřik přišel dosti pozdě, teprve za 9 minut a dosti nepříznivě působilo, že hasič v parádní uniformě šel ukazovat svému bratrovi jak má držet žárnici.
  Další výstřiky šly pravidelně a včas. První proudy vody měly jíti do hnízda požáru, zatím co všechny šly na záchranu sousedních budov, na budovu kina nepadla kapka vody, leda snad na roh k sousedovi. Stříkačky vrhaly mocné proudy vody a lze o nich s radostí napsati, že pracovaly bezvadně. Jsou také v dobrém stavu a pečlivě ošetřovány, což budiž ke cti dotyčných sborů.
  Nedostatky, které se projevovaly, lze odstraniti při příštích veřejných cvičeních. Podáváme je tudíž ne proto abychom pouze kritisovali jako spíše, aby všechno přítomné hasičstvo, hlavně vedoucí bratři, učili se z odborných posudků pro další praxi
".
  Když v tento výroční den členové sboru hodnotili svoji činnost a plni optimismu hleděli do příštích let, jistě si přáli aby někdy později jejich práce nepřišla nazmar. To se splnilo. Sbor vstoupil v dobré kondici i do třetího tisíciletí.

        Připravil Jiří Čalkovský
Nahoru

 
Aktuálně
3.8.2017 Kroužek Mladých hasičů
SDH PODOLÍ nabízí kroužek MLADÝCH HASIČŮ. Více na ...

Aktualizace
3.8.2017 Novinky

Chci zasílat aktuality na e-mail:
Nastavení zasílání

Stránka načtena za 0.0128 sekund.